Ve fotografii a hlavně v kompozici fotografie existuje několik „pravidel“. Nejsou to ani tak pravidla, která si prostě někdo vymyslel, ale časem ověřené věci inspirované přírodou.
Pravidlo třetin je jedním ze základních pravidel kompozice. Obraz je rozdělen na třetiny (jak horizontálně, tak vertikálně). Objekty, na které chceme svést pozornost, se umisťují tak, aby byly co nejblíže těchto dělících přímek nebo ideálně v jednom ze čtyř průsečíků.
Zlatý řez je pokládán za ideální poměr různých délek. Konkrétně je to označení pro hodnotu přibližně 1:1,618. Tato hodnota (a zlatý řez) vnikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr kratší části k té větší je stejný jako poměr větší části k celé délce. Zlatý řez se používá již od dob renesance.
Pravidlo lichého počtu uvádí, že jen zobrazením lichého počtu rekvizit je možné vždy jednu rekvizitu umístit doprostřed a ostatní použít k jejímu „orámování“.
Optický střed je na rozdíl od geometrického středu umístěn ve 45% obrazu od jeho horní hrany. Stejné pravidlo se používá pro pasparty obrazů – pasparta dole je vždy o kousek větší než u ostatních tří stran.
Malá hloubka ostrosti se používá k oddělení předmětu od pozadí. Ne vždy je to žádoucí, ale nízká hloubka ostrosti je hojně používána k rozmazání pozadí například u portrétů.
Existují i další pravidla a časem ověřené postupy. Vždy se vyhýbejte dělení obrazu na dvě stejné poloviny a umisťování hlavních objektů do přesného středu. U portrétů je potřeba si ohlídat, aby nebyl obličej otočen ven z obrazu (pokud to není záměr). Pohybující se objekty by měly mít volné místo ve směru jejich pohybu.
Ale pozor… platí ještě jedno pravidlo. Pravidla jsou určena k tomu, aby se porušovala! Pokud je to vaším záměrem, klidně pravidla porušte.
Kam nejlépe umístit hlavní objekt na fotografii? Někteří tvrdí, že je to pravý dolní roh. Proč? Protože čteme za leva do prava a od shora dolů (neplatí pro všechny kultury). Podle několika výzkumů se tak nejvíce soustředíme na pravý dolní roh. Snažíme se co nejrychleji přečíst celou stránku, ale v pravé dolní části už nemáme kam se dále posouvat a máme „víc času“ a podvědomě tomuto prostoru věnujeme větší pozornost. Ale existují i další teorie ;)